Autor otázky: LKT
cestování MHD
(číslo príspevku 52.176, zo dňa 14.04.2005. videné 633x)
ODPOVEDAŤ 		 

Text príspevku číslo 52176:
Mám asi nějakou agorafobii a chtěla bych se poradit. Nesnáším shluky lidí, hned se naštvu, udělá se mi zle, cítím odpor, když takový shluk třeba na zastávce MHD uvidím. A co teprve, když se mám s nimi narvat do dopravního prostředku MHD. Poloprázdný mi nevadí, když mám kolem sebe trochu prostor a mohu volně dýchat, ale jakmile je narvaný a kolem mne a na mne se tlačí víc lidí, cítím se hnusně, nejradši bych hned vystoupila, což není možné, když jedu do práce nebo do vzdálenějšího místa. Musím jezdit dvakrát denně do práce a z práce, někdy i čtyřikrát denně, když jedu ještě z domova do centra něco zařídit. Velmi mě to vyčerpává. Nejhorší je, když ještě zjistím, že mě v tom MHD někdo upřeně pozoruje, což je skoro vždy. Ať už se postavím kamkoliv, vždycky se dostanu někomu do zorného úhlu. A už vůbec nesnáším dotyky a blízkost cizích lidí, čemuž se v MHD vyhnout nelze. Nevím, jak to mám léčit, jestli farmakologicky nebo psychoterapeuticky. Jak jsem uvedla v předchozím příspěvku, léčím se úspěšně antidepresívy z endogenní deprese, ale o tomto mém problému v MHD jsem se svým lékařem ještě nemluvila. Nevím, jak by to měl řešit. Že by mi k tomu antidepresívu, které užívám, přidal jiný lék, nebo by mě poslal na psychoterapii? Slyšela jsem, že psychoterapie v těchto případech probíhá takto - že se člověk přestane zátěžovým situacím vyhýbat, ale začne je postupně vyhledávat, až se přesvědčí, že se nic hrozného nestane, a tím se toho zbaví. Já se těm situacím ale nevyhýbám, protože ty cesty prostě absolvovat musím. Nemám strach, že se něco stane, prostě je mi v tom prostoru s tím davem akorát špatně. Nevím, jestli mi přestane být špatně, když budu ty situace vyhledávat ještě častěji než musím - to bych se z toho úplně zbláznila.