Odpovedal: Lucie Re: otec pri pôrode (číslo príspevku 39.684, zo dňa 22.10.2004. videné 341x) ODPOVEDAŤ / Predchádzajúci príspevok   Text príspevku číslo 39684: Kajka, já také musím souhlasit se Zuzulou a myslím, že v tom, co napíšu, mám jasno. Můj muž je moc fajn a mám ho ráda. Má dvě děti z 1. manželství, které se bohužel rozpadlo, na vině byli oba, nebyli schopni komunikovat. Přesto si myslím, že jako otec je bezvadný a nemám strach mít s ním vlastní dítě. I když mi dopředu řekl, že k porodu nepůjde a přiznal se, že dítě ho začne "brát" až od té chvíle, kdy trochu začíná komunikovat. Vím, že je to u něj způsobené hodně složitou situací v rodině kde vyrůstal a narušeným vztahem k oběma rodičům, také vím, že je tak trochu těžkopádný a s úplně malinkým miminkem si prostě neví rady. Navíc i on jakmile vidí krev, okamžitě se mu dělá zle a to prostě nejde ovládnout..Na druhou stranu cítím a i ze zkušeností vím, že přes to, jaké má projevy navenek, uvnitř je to citlivý muž a dobrý táta. Nezapomenu, když jeho dcerka měla ve třech letech úraz (poranila se o hračku)a on s ní byl tehdy sám (to už byl rozvedený) a uměl si poradit - dovezl ji sám na dětskou gynekologii do Prahy na ošetření a zvládl všechno skvěle, ačkoli podobné věci by měla asi spíš řešit maminka (jeho žena tenkrát byla mimo republiku)... Chci říct, že přes to všechno cítím, že je to muž, na kterého je spoleh a to že nechce k porodu a neví si rady s miminky, mě toho pocitu nikdy nezbaví.