Odpovedal: Juraj Re: Čo robiť ak si niekto chorobne vymýšľa? (číslo príspevku 192.062, zo dňa 22.06.2009. videné 665x) ODPOVEDAŤ / Predchádzajúci príspevok   Text príspevku číslo 192062: Pokiaľ nejde o účelové konanie, môže byť neustále klamanie patologickou (vrodenou alebo získanou) súčasťou osobnosti ako tzv. pseudologia phantastica, pričom jedným z prejavov psychickej poruchy je aj Münchhausenov syndróm. Niektoré formy porúch pamäti opisuje Antonín Heveroch v článku O podivínech a lidech nápadných: "Jsou individua nápadná svou lhavostí. Dokud se lže za nějakým prospěchem, aby zdál se někdo hezčím, není to nic nápadného. Nápadnými jsou lháři teprve, kteří libují si v nepravdě, ač na tom žádného zájmu nemají. Je nám u nich nevysvětlitelné, proč lhou. Kdybychom podklad jich výpovědí rozbírali, možná, že bychom našli důvod pro to, nejsou si toho ani dobře vědomi. Známy svou lhavostí jsou hysterické ženy — ženy s povahou plnou změn a převratu. Nepatrné slovíčko dovede stočit a vytluče z něho velkou urážku. Celé vojny mezi sousedy svede taková hysterická lhářka. S nevinnou tvářičkou a přesvědčivými slovy sdělí pí. A., jak se pí. B. o ní nehezky vyjádřila. Zdá se to A. sice pravdě nepodobné, ale přece »z prstu by si to nebyla vycucala«; lhavá sousedka sama pak tomu na konec uvěří. Celé příbuzenstvo dovede obratná lhářka hysterická rozeštvat. Mezi příbuzenstvem nastanou samé klepy, samé lži, kterým i původce sám věří. Starým lidem paměť neslouží, vidí i slyší leccos nesprávně a tak bez úmyslu stávají se lháři. Těm se dílo už tak nevede, neumějí zprávy tak oparádit a brzo každý pozná, že stará paní už si špatně pamatuje. Alkohol paměť kalí a lháře rodí. Věc je vážná, je-li takový pijan svědkem. Sám jsem ošetřoval nemocného, který byl důležitým svědkem v obrovském jednom processu. Byl to alkoholik s pamětí velmi nevěrnou. Je zajímavé sledovat, jak si takový pijan umí usmlouvat, kolik pije. Snad všichni, kdo přijdou do ústavu choromyslných, v ohledu tom lhou. Pomluvit a pohanit umí také málo kdo tak dobře, jak pijan. V poslední době v naší literatuře popsáni jsou lháři, kteří mají svou lhavost v krvi. Lhou bez plánu, bez důvodu, bez účelu — a sami tomu věří. Práci větší o té lhavosti s četnými příklady uveřejnil Delbrück (r. 1891) a nazval to »pseudologia phantastica«. Sám jsem ošetřoval nemocnou, která takové okaté lži celý den tkala. Byla kdys opatrovnicí v nemocnici a vyprávěla s takovou přesvědčivostí o všech jménech profesorů, o operacích, při kterých byla přítomna, a všecko to bylo lež. Sama tomu také věřila."