Odpovedal: Lenka Re: som magor? (číslo príspevku 18.056, zo dňa 29.04.2003. videné 253x) ODPOVEDAŤ / Predchádzajúci príspevok   Text príspevku číslo 18056: Speciálně pro Maxe : ze zaručeného zdroje Některé mýty o sebevražedném chování Suicidium – sebevražda – i suicidální jednání představují závažný problém, který je v centru zájmu řady odborníků. Je možné na něj pohlížet z hlediska medicínského, psychologického, filozofického, etického, sociologického, právního… Zkušení autoři, psychiatr a klinická psycholožka, podávají ve své knize Sebevražedné chování přehled současných přístupů k problematice sebevražedného chování. Zvláštní pozornost věnují přitom sebevraždám u dětí a adolescentů. Kniha popisuje epidemiologii sebevražd, klinický obraz na rovině chování i prožívání, vývojové aspekty suicidálního chování, zdůrazněny jsou rizikové faktory a jejich detekce. Podrobně se věnuje různým terapeutickým přístupům i prevence.Výklad je doplněn řadou případových studií z praxe autorů. DoktorOnline připravil pro své návštěvníky několik ukázek ze zmíněné knihy. Představa: Když se někdo rozhodne, že spáchá sebevraždu, nikdo mu v tom nemůže zabránit. Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou žít i zemřít. Jejich postoj k výsledku sebevražedného jednání je ambivalentní. Když se jim dostane včasné pomoci a přiměřené léčby, je možné je od sebevraždy odvrátit. Představa: Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy nespáchá. Skutečnost: Jde o velmi rozšířený a nepravdivý mýtus. Opak je pravdou. To, že někdo o sebevraždě mluví, je důkazem, že sebevražda je obsahem jeho myšlenek. Je tedy určitě ve větším ohrožení než ten, kdo o ní nemluví. Představa: Lidé, kteří se pokoušejí o sebevraždu, nehledají pomoc. Skutečnost: Je prokázáno, že většina lidí, kteří spáchali sebevraždu, hledala lékařskou pomoc v posledním půlroce před svým činem a rovněž dávala najevo své pocity před svým okolím. V každém suicidálním aktu je obsaženo volání o pomoc. Představa: Sebevražda přichází bez varování. Skutečnost: U lidí, kteří jsou ohroženi suicidálním jednáním, můžeme pozorovat dosti dlouhou dobu různé známky psychického napětí, poruchy spánku, tělesné obtíže apod. Jde o tzv. presuicidální syndrom. Představa: Každý, kdo se pokouší o sebevraždu, musí být šílený. Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, netrpí šílenstvím, ale mohou být depresivní, mohou pociťovat bezvýchodnost a nevěří, že existuje jiná životní alternativa. Představa: Když se někdo pokusí o sebevraždu, je ohrožen sebevražedným jednáním navždy. Skutečnost: Osoby, které se pokoušejí o sebevraždu, trpí tímto stavem pouze v určitých obdobích svého života. Představa: Když se někoho zeptáme na sebevražedné myšlenky, můžeme mu tento nápad vnuknout. Skutečnost: Není žádný důvod se domnívat, že bychom hovorem o suicidiu mohli tento nápad vnuknout někomu, kdo suicidální není. Rozhovor o případných suicidálních myšlenkách může naopak pomoci a dovoluje posoudit suicidální riziko. Představa: Děti se nedokážou zabít, je to věc až starších lidí. Skutečnost: Sebevraždu mohou spáchat i děti. Sebevražednost dětí a dospívajících se v současné době zvyšuje. Představa: Sebevražda se vyskytuje nejvíce buď mezi velmi bohatými lidmi, nebo naopak mezi velmi chudými. Skutečnost: Sebevražednost se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách, i když chudoba je jedním z rizikových faktorů. Zdroj: Nakladatelství Portál